Stejně jako v každém sportu s nízkým skóre, góly rozhodují fotbalové zápasy. Každý má svá vlastní kritéria pro to, co dělá gól skvělým. Pro některé je to okamžik individuální geniality talentovaného hráče, pro jiné je to estetika týmové akce, která je inspiruje.
Na významu záleží také kontext fotbalového zápasu. Zatímco skvělý gól vstřelený v běžné lize může být sám o sobě nezapomenutelný, gól vstřelený v klíčovém pohárovém utkání nebo v rozhodujícím zápase o titul má větší váhu díky své důležitosti.
A zatímco některé góly vstoupily do historie, mnoho vynikajících branek vstřelených před érou televize nebo příchodem YouTube bylo ztraceno pro budoucí generace.
Zde je pět gólů, které se pravidelně objevují na seznamu nejlepších fotbalových branek všech dob.
Diego Maradona, čtvrtfinále Mistrovství světa 1986, Argentina vs. Anglie
V roce 1986 se Argentina střetla s Anglií ve čtvrtfinále Mistrovství světa ve fotbale v Mexico City.
Zápas měl obrovský politický i sportovní význam. Po sportovní stránce byli oba týmy rivaly už od čtvrtfinále Mistrovství světa 1966. Anglie tehdy vyhrála tvrdý zápas, při kterém byl vyloučen argentinský kapitán Rattin a tým byl tehdejším anglickým trenérem Alfem Ramseyem označen za „zvířata“, což v Argentině vyvolalo velkou nevoli. V roce 1982 pak obě země vedly válku, když Argentina napadla britské závislé území Falklandy, které označovala jako Las Malvinas. V konfliktu bylo na všech stranách zabito téměř tisíc lidí, než Britové znovu získali kontrolu nad ostrovy.
Napětí bylo vysoké, když týmy zahájily druhý poločas na stadionu Azteca za bezbrankového stavu. Poté se Argentina ujala vedení za velmi kontroverzních okolností, když jejich drobná hvězda Diego Maradona vyskočil na hlavičku proti anglickému brankáři Peteru Shiltonovi a, nepozorován rozhodčími, poslal míč rukou do sítě. Později tvrdil, že gól vstřelila „ruka Boží“.
Jeho druhý gól o čtyři minuty později však přiměl uruguayského komentátora Victora Huga k výkřiku: „Chce se mi plakat, ó svatý Bože, ať žije fotbal! Jaký gól!“
Maradona převzal míč na vlastní polovině hřiště a otočil se kolem dvou anglických hráčů, Petera Beardsleyho a Petera Reida. Při postupu k anglickému pokutovému území zrychlil a nechal obránce za sebou. Na hranici vápna elegantně prošel kolem obránců Terryho Butchera a Terryho Fenwicka, poté klidně obešel Shiltona a poslal míč do brány.
Byl to okamžik výjimečné individuální dovednosti, který nejen pomohl vyhrát zápas, ale také potvrdil Maradonovu pověst jednoho z největších hráčů všech dob.
Carlos Alberto, finále Mistrovství světa 1970, Brazílie vs. Itálie
V jistém smyslu je to opak Maradonova gólu – střela brazilského kapitána Carlose Alberta patří mezi největší týmové akce všech dob.
Jak je obvyklé, kontext zápasu je důležitý. Zatímco finále Mistrovství světa ve fotbale 1970 rozhodně nebylo první takovou událostí vysílanou v televizi, bylo prvním, které bylo přenášeno v barvě – což je fakt, díky němuž zůstává v paměti lidí určité generace.
A hvězdami turnaje byl bezpochyby brazilský tým se svými charakteristickými žlutými dresy a modrými šortkami, doplněný hráči, kteří se stali světovými ikonami: Pelé, Rivelino, Jairzinho a Tostao.
Tým se dostal do svého třetího finále za čtyři turnaje a utkal se s italským výběrem, který měl své vlastní hvězdy jako Gigi Riva a Gianni Rivera.
Na rozpáleném odpoledni před více než 100 000 diváky na stadionu Azteca v Mexico City předvedla Brazílie ofenzivní fotbal nejvyšší úrovně. Po úvodním vedení díky hlavičce Pelého však inkasovali vyrovnávací gól od Roberta Boninsengy po obranné chybě. Ve druhém poločase ale Brazílie skutečně ožila a Gerson s Jairzinhou vrátili týmu vedení, když se zápas blížil ke konci. Právě tehdy přišel jejich brilantní čtvrtý gól.
Zápas se hrál v dusivém vedru a tempo bylo sotva vyšší než chůze. Tostao našel svého záložního partnera Clodalda, který se pustil do kličkované, jež vyřadila čtyři italské hráče. Míč se vrátil k Tostaovi, který jej posunul dopředu na Jairzinha na levém křídle. Ten si navedl míč do středu a našel Pelého, který stál uprostřed hřiště těsně za hranicí šestnáctky. Útočník míč zpracoval a s klidem jej posunul do prostoru na pravém okraji pokutového území, kde pravý obránce a kapitán Carlos Alberto napálil míč do vzdálenějšího rohu.
Příznačně to byl sám Alberto, kdo o několik minut později zvedl nad hlavu trofej pro mistra světa, potřetí v historii Brazílie.
Marco van Basten, finále Mistrovství Evropy 1988, Nizozemsko vs. Sovětský svaz
Jedním z nejtěžších kopů ve fotbale je volej, protože je velmi obtížné ovládat a nasměrovat míč, který je ve vzduchu.
Gól Marca van Bastena pro Nizozemsko ve finále Mistrovství Evropy 1988 proti Rusku je jedním z nejlepších příkladů tohoto žánru v historii. Měl také obrovský význam pro nizozemský fotbal, protože jim pomohl zajistit jejich první a dosud jediný velký mezinárodní turnaj.
Nizozemsko, často označované za "téměř vítěze" mezinárodního fotbalu, když prohrálo ve finále mistrovství světa v letech 1974 a 1978, vstupovalo do Mistrovství Evropy 1988, které se konalo v tehdejším Západním Německu, jako předturnajový favorit. Tým měl tři superhvězdy – Ruuda Gullita, Franka Rijkaarda a samotného van Bastena – kteří všichni hráli klubový fotbal v italském AC Milán.
Po počátečních obtížích Nizozemci postupně sílili, jak turnaj pokračoval, a do finále vstupovali jako jasní favorité na vítězství nad Rusy. Gullit jim zajistil vedení hlavičkou v prvním poločase a poté, devět minut po začátku druhého poločasu, přišel van Bastenův okamžik. Levý záložník Arnold Mühren poslal vysoký centr na vzdálenější stranu pokutového území, kde van Basten míč převzal v ostrém úhlu.
Útočník v mžiku otočil boky a napálil neuvěřitelný volej, který proletěl kolem ruského brankáře Rinata Dasajeva a skončil v vzdálenějším rohu branky. Van Basten během své kariéry vstřelil téměř tři sta gólů, ale žádný nebyl lepší než tento.
Zinedine Zidane, finále Ligy mistrů, Real Madrid vs Bayer Leverkusen
Zinedine Zidane měl oslnivou hráčskou kariéru – vyhrál mistrovství světa s Francií v roce 1998, ligové tituly v Itálii i Španělsku a získal ocenění pro nejlepšího hráče světa, Zlatý míč. Také jako trenér dosáhl nemalých úspěchů, když s Realem Madrid třikrát po sobě vyhrál Ligu mistrů.
Během své hráčské kariéry vstřelil 125 gólů, včetně dvou ve finále mistrovství světa proti Brazílii, ale nejvíce se na něj vzpomíná díky brance, kterou vstřelil o čtyři roky později za Real ve finále Ligy mistrů, hraném v Glasgow ve Skotsku proti Bayeru Leverkusen z Německa.
Do Realu přišel z italského Juventusu na začátku sezóny 2001–2002 za tehdy rekordní částku, ale v první sezóně v klubu se trápil a objevily se hlasy, že za něj bylo zaplaceno příliš mnoho peněz.
Tyto pochybnosti byly rozptýleny jediným okamžikem. Za nerozhodného stavu a blížícího se poločasu Roberto Carlos pronikl po levé straně a poslal vysoký obloukový centr do vápna Leverkusenu. Zidane, stojící těsně uvnitř pokutového území, sledoval míč až do konce, vyrovnal rovnováhu a poté švihem boků provedl dokonalý volej, který skončil v síti dříve, než německý brankář stačil zareagovat. Real nakonec zápas vyhrál a zajistil si devátý evropský titul.
Esteban Cambiasso Mistrovství světa 2006 Argentina vs Srbsko
Někdy může být soupeř prostě příliš dobrý, jak se o tom přesvědčila Srbsko, když se v základní skupině mistrovství světa 2006 v Německu utkalo s Argentinou.
Již vedoucí o jeden gól, ve třicáté minutě argentinský tým předvedl jeden z nejúchvatnějších gólů, jaké kdy byly na mistrovství světa k vidění, který jejich hráč Hernán Crespo popsal jako „nejkrásnější gól“. Po převzetí míče hluboko na vlastní polovině začali hráči kombinovat a pohybovat se v trojúhelnících po celém hřišti, přičemž hráli stylem, který více připomínal trénink než skutečný zápas.
Obsah byl zpočátku určen pouze ke hře v kontrolovaném tempu, ale akce nabrala na rychlosti, jakmile se přiblížila k srbskému pokutovému území, než Javier Saviola přihrál Crespovi, který následně patičkou posunul míč do běhu záložníka Estebana Cambiassa, jenž se do akce zapojil již potřetí, aby nekompromisně zakončil. Celá akce se skládala z 25 přihrávek a její vybudování trvalo jednu minutu.
