Ačkoli je historie fotbalu plná skvělých hráčů, ti, kteří měli to štěstí sledovat fotbal v posledním desetiletí, měli na výběr z mnoha mistrů svého řemesla. Částečně je to proto, že fotbal je dnes globální hrou, takže stále více lidí má možnost sledovat tyto hvězdy v akci, přičemž televizní diváci po celém světě každý týden obdivují jejich talent a výkony během celé sezóny.
Lze však tvrdit, že žijeme v mimořádně plodném období, co se týče talentu, a že příští generace bude muset splnit velmi vysoké standardy, pokud se chce vyrovnat úspěchům nedávné generace superhvězd. Zde jsou některá jména, která pravděpodobně zazní v každé debatě o nejlepších hráčích uplynulé dekády.
Lionel Messi
Šestatřicetiletý Argentinec získal Zlatý míč pětkrát a pětkrát byl nejlepším střelcem Evropy. Za Barcelonu už vstřelil více než 600 gólů během čtrnáctileté kariéry a jeho hattrick proti Seville v únoru 2019 byl padesátý v jeho kariéře. V roce 2012 také dosáhl pozoruhodného výkonu, když během jednoho kalendářního roku vstřelil 91 gólů.
Přesto když nastoupil do mládežnické akademie Barcelony, byl tak tichý, že si jeho spoluhráči zpočátku mysleli, že je němý, a musel podstoupit léčbu růstovým hormonem, aby se fyzicky rozvinul. Je malý. Díky nízkému těžišti, vynikajícím driblinkovým schopnostem a neomylné kontrole míče dokáže překonat několik soupeřů za sebou, často při průnicích z pravé strany hřiště. Messi je také vynikající nahrávač, s vizí a technikou nacházet úhly a možnosti, které ostatním hráčům unikají, a je skvělým specialistou na standardní situace.
Celý svůj život věrný jednomu klubu, pomohl Barceloně dosáhnout úspěchů, jakých v její historii nebylo nikdy dosaženo – vyhrál deset ligových titulů, šestkrát Copa del Rey a čtyřikrát Ligu mistrů. Byl součástí týmu Pepa Guardioly v roce 2009, který získal treble, a přijetím stylu "Tiki-Taka" předváděl jeden z nejlepších fotbalových výkonů, jaké kdy světová scéna viděla, přičemž Messiho podporovali Andrés Iniesta a Xavi, kteří řídili hru ve středu pole. Od jejich odchodu do důchodu je Barcelona méně dominantní a stále více spoléhá na Messiho a jeho zdánlivě neomezenou schopnost zachraňovat zápasy.
Jedinou skvrnou na jeho hráčské kariéře je relativní neúspěch na mezinárodní úrovni s Argentinou. Není ve své domovině tolik milován jako ve zbytku světa, protože celou klubovou kariéru odehrál ve Španělsku. Pomohl týmu dostat se do tří po sobě jdoucích finále – mistrovství světa 2014 a Copa América 2015 a 2016 – ale všechna prohráli. Krátce ukončil reprezentační kariéru, ale vrátil se a téměř sám dotáhl tým k postupu na mistrovství světa 2018 v Rusku. I tam však tým znovu zklamal a byl vyřazen už v osmifinále, když jen těsně postoupil ze skupiny. Ve finále Copa América 2019 se Argentina opět trápí.
Cristiano Ronaldo
Cristiano Ronaldo soupeří se svým velkým rivalem Lionelem Messim o titul nejlepšího současného hráče světového fotbalu již téměř deset let.
Stejně jako Messi, pětinásobný držitel Zlatého míče, začínal Ronaldo kariéru ve Sportingu Lisabon, než přestoupil do Manchesteru United, kde získal první z pěti medailí Ligy mistrů. Čtyřnásobný vítěz Zlaté kopačky Evropy pak v roce 2009 přestoupil do Madridu za tehdy rekordní částku a tuto investici plně splatil, když pomohl získat dva ligové tituly, dvakrát Copa del Rey a Ligu mistrů ve čtyřech z posledních pěti sezón.
Během svého působení ve Španělsku měl průměr více než jeden gól na zápas a drží rekord v počtu vstřelených branek v Lize mistrů – 127, což je o 15 více než Messi a o 50 více než další muž v pořadí, Raúl.
Kariéru začínal jako křídelník a díky rychlosti a skvělé technice si v počátcích vysloužil pověst "exhibicionisty" kvůli své tendenci předvádět příliš mnoho triků a příliš rychle padat na zem.
V průběhu let se však vyvinul v kompletního útočníka, schopného hrát na obou křídlech i uprostřed. Dokáže skórovat oběma nohama, je silný hlavičkář a umí zahrát nebezpečné, točivé přímé kopy. Kličky a finty mu zůstaly, ale naučil se je používat v ten pravý okamžik pro maximální efekt. Vždy v špičkové fyzické kondici je schopen okamžiků naprosté geniality – jeho nůžky za Real na hřišti Juventusu ve čtvrtfinále Ligy mistrů 2018 byly tak výjimečné, že si vysloužily ovace ve stoje od domácích fanoušků.
Juventus byl jeho talentem natolik ohromen, že za něj v létě 2018 zaplatil 100 milionů eur, aby ho získal ve věku 33 let. Sezónu zakončil jako nejlepší střelec Serie A, ale zklamání přišlo pro něj i jeho nový klub v Lize mistrů, když Ajax jeho tým porazil.
Ronaldo má oproti Messimu výhodu v tom, že dosáhl úspěchu i na mezinárodní úrovni, když jako kapitán dovedl Portugalsko k triumfu na Euru 2016, i když musel kvůli zranění odstoupit už po 25 minutách finále a zbytek zápasu strávil v roli jakéhosi trenéra, když povzbuzoval své spoluhráče ze střídačky. Také je vedl jako kapitán při vítězství v inaugurační Lize národů toto léto, kdy ve finále v Lisabonu porazili Nizozemsko.
Xavi
Xavi (Xavier Hernández Creus) je jedním z nejlepších záložníků v historii fotbalu a spolu se svými kolegy Lionelem Messim a Andrésem Iniestou byl jedním z architektů "Tiki-Taka" – krátké přihrávkové hry založené na držení míče, která pomohla Barceloně a španělské reprezentaci ovládnout evropský i světový fotbal na konci 2000. let.
Xavi, rodilý Barcelončan, prošel mládežnickým systémem La Mesia, do kterého vstoupil v 11 letech. První zápas za A-tým odehrál v pohárovém utkání v 18 letech a za klub nastoupil více než 750krát, přičemž vstřelil 85 gólů.
S nimi dosáhl značných úspěchů, když vyhrál osm ligových titulů, tři španělské poháry a tři finále Ligy mistrů, a také dvakrát získal titul na Mistrovství světa klubů.
Ve středu zálohy využíval svou schopnost najít si prostor a pohybovat se, přičemž jeho typickým pohybem byla "la Pelopina", která mu umožnila otočit se od soupeřů a získat několik vteřin navíc na výběr další přihrávky.
Byl klíčovou součástí španělského týmu, který vyhrál po sobě jdoucí mistrovství Evropy v letech 2008 a 2012 a následně triumfoval na mistrovství světa v Jižní Africe v roce 2010. Za Španělsko odehrál celkem 123 zápasů, než v roce 2014 ukončil reprezentační kariéru.
V roce 2015 opustil Barcelonu a zamířil do katarského klubu Al-Sadd, kde v současnosti působí jako trenér.
Andres Iniesta
Iniesta byl Xaviho protějškem ve středu zálohy Barcelony. Narodil se v malé vesnici ve Španělsku, kde si ho při hře za místní chlapecký tým všimli skauti z Barcelony. Přestoupil do Katalánska, kde vstoupil do slavného mládežnického programu v La Media. První zápas za A-tým odehrál v 18 letech a za katalánský tým nastoupil téměř 700krát, přičemž v posledních třech sezónách zde nosil kapitánskou pásku.
Vyhrál více trofejí než kterýkoli jiný Španěl v historii, včetně 4 Lig mistrů, devíti ligových titulů, 6 pohárů Copa del Rey a tří titulů na Mistrovství světa klubů.
Xavi a Iniesta, spolu se spoluhráči jako Sergio Busquets, pomohli přenést barcelonský styl fotbalu do španělské reprezentace a položili tak základy éry mezinárodní dominance. Vyhráli mistrovství Evropy v letech 2008 a 2012 a získali titul mistrů světa v roce 2010, když ve finále v Johannesburgu porazili Nizozemsko v nervózním zápase. Nebyl známý jako střelec gólů; přesto to byl právě Iniesta, kdo v prodloužení rozhodl dramatickým vítězným gólem.
Iniesta ukončil reprezentační kariéru v roce 2018, ve stejném roce, kdy odešel do Japonska, aby dohrál svou hráčskou dráhu v japonské J League, kde v současnosti nastupuje za Vissel Kobe.
Zlatan Ibrahimovic
Ibrahimovic je švédský útočník, který během své kariéry dosáhl téměř bezkonkurenčních úspěchů, když vyhrál ligové tituly ve čtyřech zemích s pěti různými kluby. Je historicky nejlepším střelcem Švédska s 62 góly ve 116 zápasech a je známý svými otevřenými komentáři, arogancí a zvykem mluvit o sobě ve třetí osobě. Kontroverze mu nejsou cizí – jeho kariéra je plná konfliktů se spoluhráči, funkcionáři klubů i soupeři.
Přesto je to mimořádně talentovaný útočník s vynikající technikou, spojenou s kreativitou, silou a skvělou hrou ve vzduchu. Jeho nůžky ze 30 metrů za Švédsko v přátelském utkání proti Anglii v roce 2013 mu vynesly cenu Puskás za gól roku.
Thierry Henry
Jako vítěz Mistrovství světa s Francií v roce 1998 hrál Henry za dva z největších klubů světa – Juventus a Barcelonu, a také si užil úspěšné období na sklonku kariéry v týmu New York Red Bulls. Přesto to bylo během jeho působení v Arsenalu, kdy se Henry zapsal do historie, když vstřelil 226 gólů ve 369 zápasech a pomohl klubu vyhrát dva tituly Premier League a dva FA Cupy, a také podpořil tým při dosažení jedinečného úspěchu projít celou sezónu 2003–2004 "Invincibles" bez porážky.
Byl také druhý v anketě Zlatý míč a FIFA Světový hráč roku, dvakrát zvolen Hráčem roku podle PFA a třikrát Fotbalistou roku podle fotbalových novinářů, a byl zařazen do Týmu století PFA. Když v srpnu 1999 dorazil na Highbury, mnozí pochybovali o jeho schopnosti přizpůsobit se rychlé a fyzické anglické hře, zejména po neúspěšném působení v Itálii, kde byl nucen hrát na křídle. Trenér Arsène Wenger ho přeškolil na útočníka, zpočátku se však trápil a v prvních osmi zápasech za klub neskóroval.
Jakmile však začal, během svého působení v severním Londýně téměř nezastavil. S klamně nenuceným stylem, díky kterému lehce procházel kolem soupeřů, často s ničivým zrychlením, byl Henry téměř dokonalým hráčem, který dokázal nejen zakončovat akce, ale také je zahajovat. Uměl vstřelit téměř jakýkoli typ gólu – od dalekonosných ran až po svůj typický zakončení, kdy si na levé straně otevřel tělo a poslal míč kolem brankáře. Hlavou skóroval jen zřídka – ale to nebyla jeho hra. A nebyl jen střelcem – jeho bilance v Premier League za Arsenal zahrnuje 74 asistencí pro ostatní hráče.
Nyní je připomínán v podobě bronzové sochy před stadionem Emirates.
Gianluigi Buffon
Gianluigi (Gigi) Buffon je považován za jednoho z nejlepších brankářů všech dob.
Kariéru začal v Parmě, kde debutoval v prvním týmu v sedmnácti letech a pomohl klubu vyhrát Coppa Italia, Pohár UEFA a SuperCoppa Italia, čímž si vybudoval pověst jednoho z nejtalentovanějších mladých fotbalistů v Itálii.
Do Juventusu přišel v roce 2001 za částku 52 milionů eur (47 milionů liber), což byl tehdy světový rekord za brankáře, a následně si užil zářivou kariéru v turínském týmu, kde vyhrál 9 titulů Serie A, 4 Coppa Italia a 5 SuperCoppa Italia. Dvanáctkrát byl také zvolen brankářem sezóny Serie A.
Buffon hrál za Itálii ve všech věkových kategoriích od šestnácti let a svůj debut za národní tým si odbyl v devatenácti letech v kvalifikačním zápase na Mistrovství světa proti Rusku. Za svou zemi odehrál rekordních 176 zápasů, z nichž mnohé jako kapitán.
Pravděpodobně jeho nejkrásnější okamžik přišel v roce 2006, kdy byl součástí italského týmu, který vyhrál Mistrovství světa ve fotbale 2006. V tomto turnaji Buffon udržel pět čistých kont a byl překonán pouze dvakrát, přičemž ani jeden z těchto gólů nepadl ze hry.
Buffon opustil Juventus v červenci 2018 a přestoupil do PSG. Po pouhé jedné sezóně ve Francii, během které získal medaili za vítězství v Ligue 1, tým opustil a nyní se spekuluje o jeho možném návratu do Juventusu v nějaké roli pro jednačtyřicetiletého hráče.
Dani Alves
Dani Alves je považován za jednoho z nejlepších krajních obránců své generace a drží výjimečné postavení jako druhý nejúspěšnější obránce v Evropě po Paolu Maldinim. Je proslulý svou rychlostí, vytrvalostí, náběhy po lajně a schopností centrovat.
Alves začínal jako křídelník, ale jeho otec ho přesvědčil, aby se přeorientoval na krajního obránce díky jeho vynikajícím obranným schopnostem.
Kariéru začal ve své rodné Brazílii, do Španělska dorazil v roce 2002 a okamžitě se prosadil, když pomohl vyhrát dva po sobě jdoucí Poháry UEFA a Copa del Rey. Navíc se stal hlavní ofenzivní hrozbou týmu, přestože hrál nominálně v obraně.
V roce 2008 přestoupil do Barcelony za částku blížící se tehdejšímu světovému rekordu za obránce. Alves zde prožil zářivou kariéru, když šestkrát vyhrál ligu, čtyřikrát Copa del Rey a třikrát Ligu mistrů. Také připravil více gólů pro Lionela Messiho než kdokoli jiný v týmu Barcelony, včetně Xaviho a Andrése Iniesty.
Přestoupil do Juventusu na jednu sezónu, kde vyhrál ligový a pohárový double, a poté pokračoval do PSG, kde byl součástí týmu, který v jeho první sezóně získal domácí treble. Právě oznámil svůj odchod z týmu Ligue 1.
Alves je současným kapitánem Brazílie a za svou zemi odehrál 116 zápasů.
Sergio Ramos
Sergio Ramos by nevyhrál žádnou anketu o nejoblíbenějšího fotbalistu světa. Drží rekord v počtu udělených karet v La Lize – 173 – z toho 19 červených, což je další historický zápis. K tomu byl ještě šestkrát vyloučen v dalších pohárových soutěžích. Je mistrem temných fotbalových praktik a fanoušci Liverpoolu mu nikdy neodpustili zákrok na Mo Salaha, který donutil egyptského hráče odstoupit z finále Ligy mistrů 2018.
Jako obránce a vůdce je Ramos téměř bezkonkurenční. Fyzicky zdatný, je silný v soubojích a výborný ve vzduchu. Je také rychlý a má schopnost rozehrávat míč od obrany. Je nesmírně soutěživý, je rozeným lídrem a dovedl Real k čtyřem triumfům v Lize mistrů. Byl také nedílnou součástí španělského týmu, který vyhrál dvě po sobě jdoucí mistrovství Evropy a mistrovství světa v roce 2010.
Ramos je také užitečný střelec gólů. Pravděpodobně jeho nejdůležitější trefa přišla ve finále Ligy mistrů 2014 proti sousednímu Atléticu Madrid, kdy jeho vyrovnávací gól v nastavení poslal zápas do prodloužení, ve kterém Real nakonec zvítězil 4–1.
Neymar
Neymar – nebo, chcete-li, jeho celé jméno Neymar da Silva Santos Junior – je obvykle zmiňován ve stejné kategorii jako Messi a Ronaldo, přesto však dosud panuje pocit, že brazilská hvězda nenaplnila svůj potenciál.
Částečně je to dáno jeho povahou. Neutrální fanoušci ho nemají rádi jako hráče, který často simuluje, neustále se snaží získat laciné fauly a dostat soupeře do problémů s rozhodčími. Dalším prvkem, který vrhá stín na jeho charakter, je způsob, jakým řídil svou kariéru – přestup do Barcelony ze Santosu v Brazílii byl zahalen tajemstvím a náznaky finančních nesrovnalostí, a poté si vynutil přestup do PSG za rekordní částku, místo aby zůstal a soupeřil s Messim o pozornost.
A toto chování nejeví žádné známky ústupu. V době psaní tohoto textu je spojován s návratem do Barcelony, přičemž prakticky přiznal, že jeho přestup do Francie byla chyba. Mezitím jeho eskapády a chování mimo hřiště přitahují pozornost médií ze všech špatných důvodů.
Jako superstar ve své rodné Brazílii měl být Mistrovství světa 2014 jevištěm, na kterém předvede svůj mimořádný talent celému světu. Bohužel se ve čtvrtfinále proti Kolumbii zranil a bez něj byla Brazílie v semifinále na domácí půdě ponížena Německem výsledkem 7–1.
Ve své nejlepší formě je Neymar vynikající talent s fantastickými driblinkovými dovednostmi, kreativitou, vizí a schopností zakončení. Dokáže skórovat oběma nohama a je přesným exekutorem standardních situací.
Neymar má stále čas na své straně, ale už není rozmazleným teenagerem. Ve 27 letech je na čase, aby využil svůj mimořádný talent a soustředil se na hraní fotbalu, místo aby vyhledával kontroverze mimo hřiště.
