Jedním z nejdiskutovanějších témat ve fotbale je, kdo jsou nejlepší hráči na světě. Každý má své názory a předsudky, které jsou částečně ovlivněny tím, kde žije, komu fandí a koho viděl hrát, ať už naživo nebo v televizi.
Neexistuje žádný definitivní seznam. Zde jsou však tři návrhy hráčů, kteří by se alespoň dostali do užšího výběru mnoha lidí.
Lionel Messi
Šestatřicetiletý Argentinec byl nedávno zvolen Nejlepším hráčem FIFA za rok 2019, což je poslední z téměř nekonečné řady ocenění, mezi něž patří pět Zlatých míčů, šest Zlatých kopaček (udělovaných nejlepšímu střelci evropského fotbalu) a osmkrát byl uznán Nejlepším hráčem La Ligy. V 692 zápasech za Barcelonu vstřelil 602 gólů a v roce 2012 dosáhl pozoruhodného výkonu, když během jednoho kalendářního roku vstřelil 91 branek. Přitom když přišel do mládežnické akademie Barcelony, byl tak tichý, že si spoluhráči mysleli, že je němý, a musel podstoupit léčbu růstovým hormonem, aby se fyzicky rozvinul. Messi je malý – měří 170 cm – s nízkým těžištěm, ale vynikající driblinkovou schopností a neomylnou kontrolou míče, což mu umožňuje překonávat jednoho soupeře za druhým, často při průnicích z pravé strany hřiště. Je také skvělým nahrávačem s vizí a technikou, která mu umožňuje nacházet úhly a možnosti, jež ostatním hráčům unikají, a je vynikajícím specialistou na standardní situace.
Celý život věrný jednomu klubu, pomohl Barceloně dosáhnout úspěchů, jakých v její historii nebylo dosaženo – vyhrál deset ligových titulů, šestkrát Copa del Rey, čtyřikrát Ligu mistrů a třikrát Mistrovství světa klubů.
Byl součástí týmu Pepa Guardioly v roce 2009, který získal treble a přijal styl „Tiki-Taka“, čímž předvedl jeden z nejlepších fotbalových výkonů, jaké kdy světová scéna viděla. Messiho tehdy podporovali Andrés Iniesta a Xavi, kteří řídili hru ve středu pole. Od jejich odchodu do důchodu je Barcelona méně dominantní a stále více spoléhá na Messiho a jeho zdánlivě neomezenou schopnost zachraňovat zápasy.
Jedinou skvrnou na jeho hráčské kariéře je jeho relativní neúspěch na mezinárodní úrovni s Argentinou. Není ve své domovině tolik milován jako ve zbytku světa, protože celou svou klubovou kariéru odehrál ve Španělsku. Pomohl však týmu dostat se do tří po sobě jdoucích finále – Mistrovství světa 2014 a Copa América 2015 a 2016 – ale všechna tato finále prohráli. Krátce odešel z mezinárodního fotbalu, aby se vrátil a téměř sám dotáhl Argentinu k postupu na Mistrovství světa 2018 v Rusku. Nicméně tým opět nepředvedl očekávaný výkon a byl vyřazen již v osmifinále, když jen těsně postoupil ze skupiny.
Naposledy se dostali do semifinále letošního letního Copa América, ale opět neuspěli, když je v semifinále porazila Brazílie.
Cristiano Ronaldo
Po většinu poslední dekády soupeří Cristiano Ronaldo se svým velkým rivalem Messim o titul nejlepšího současného hráče světového fotbalu.
Během devíti let, které portugalský kapitán strávil v Realu Madrid, se on a Messi neustále přetahovali o čest stát se nejlepším hráčem nejen v La Lize, ale v celém evropském fotbale, přičemž každý z nich byl odhodlaný vyrovnat toho druhého v počtu vstřelených gólů a ocenění hráče zápasu. Ronaldo byl zvolen Nejlepším hráčem FIFA za roky 2016 a 2017 a stejně jako Messi je pětinásobným držitelem Zlatého míče. Kariéru začal v rodném Portugalsku, poté přestoupil do Premier League a Manchesteru United, kde se poprvé proslavil na celosvětové scéně a získal první z pěti medailí Ligy mistrů. Čtyřnásobný vítěz Zlaté kopačky Evropy pak v roce 2009 přestoupil do Madridu za tehdy rekordní částku a tuto investici plně splatil, když pomohl získat dva ligové tituly, dvakrát Copa del Rey a čtyřikrát během pěti sezón mezi lety 2013 a 2018 Ligu mistrů.
Během svého působení ve Španělsku měl průměr více než jeden gól na zápas a drží rekord v počtu vstřelených branek v Lize mistrů – 127, což je o 15 více než Messi a o 50 více než další muž v pořadí, Raúl, který také zažil legendární kariéru v Realu Madrid. Kariéru začínal jako křídelník obdařený rychlostí. Díky vynikající technice si v počátcích vysloužil pověst „show pony“, protože často předváděl příliš mnoho triků a snadno padal na zem.
Během let se však vyvinul v kompletního útočníka, schopného hrát na obou křídlech i uprostřed. Dokáže skórovat oběma nohama, je silný hlavičkář a umí zahrávat nebezpečné, točivé přímé kopy. Kličky a naznačení jsou stále jeho doménou, ale naučil se je používat v ten pravý okamžik pro maximální efekt. Vždy v špičkové fyzické kondici je schopen okamžiků naprosté geniality – jeho nůžky za Real na hřišti Juventusu ve čtvrtfinále Ligy mistrů 2018 byly tak výjimečné, že si vysloužily potlesk ve stoje od domácích fanoušků.
Juventus byl jeho talentem natolik ohromen, že za něj v létě 2018 zaplatil 100 milionů eur, aby ho získal ve věku 34 let. Sezonu zakončil jako nejlepší střelec Serie A, ale zklamání přišlo v Lize mistrů, když jeho tým porazil Ajax. Měl však útěchu v podobě vítězství v lize a byl zvolen nejhodnotnějším hráčem Serie A.
V čem má Ronaldo oproti Messimu navrch, je skutečnost, že dosáhl úspěchu na mezinárodní úrovni, když jako kapitán dovedl Portugalsko k triumfu na Euru 2016 a znovu, začátkem tohoto roku, v inaugurační Lize národů.
Neymar
Neymar – nebo, chcete-li, jeho celé jméno Neymar da Silva Santos Junior – je obvykle zmiňován ve stejné kategorii jako Messi a Ronaldo, avšak dosud je jeho kariéra vnímána jako nenaplněná. Částečně je to dáno jeho povahou. Během mistrovství světa ve fotbale 2018 brazilský deník O Globo poznamenal, že Neymar „okouzlil Brazílii a rozčilil celý svět.“ Mezi neutrálními fanoušky je neoblíbený pro svůj cynismus a simulování, je považován za hráče, který často přehání pády, snaží se získat laciné fauly a dostat soupeře do problémů s rozhodčími.
Neymar byl už od útlého věku považován za hvězdu. Syn bývalého profesionálního hráče se ve věku 11 let připojil k mládežnickému týmu Santosu a jeho pokrok byl tak rychlý, že už o tři roky později dostal nabídku přestoupit do Realu Madrid. Rozhodl se však pokračovat v rozvoji v Brazílii, kde pomohl Santosu vyhrát ligové i pohárové tituly a čtyřikrát po sobě byl zvolen brazilským fotbalistou roku. Také debutoval v seniorském týmu Brazílie jako teenager.
V květnu 2013 přestoupil do Barcelony, ačkoli podmínky jeho přestupu zůstaly zahaleny tajemstvím a později byly vyšetřovány španělskými daňovými úřady. Barcelona a místopředseda Josep Maria Bartomeu byli následně obviněni z daňových podvodů. Jeho působení v Barceloně bylo na hřišti úspěšné – tým získal dva tituly La Ligy, třikrát vyhrál Copa del Rey a v roce 2015 triumfoval v Lize mistrů. Přesto však měl Neymar v Barceloně pocit, že stojí ve stínu Messiho, a v roce 2017 přestoupil do francouzského klubu PSG za rekordní částku 222 milionů eur.
Doposud lze tvrdit, že PSG zatím na hřišti za Neymara nedostalo odpovídající hodnotu. Měl jim pomoci dosáhnout úspěchu v Lize mistrů, což je pro majitele klubu svatý grál, ale od jeho příchodu pravidelně vypadávají ve čtvrtfinále. Přestože tým získal po sobě jdoucí ligové tituly a v roce 2018 dosáhl na domácí double, v zemi, kde PSG dominuje rozpočtem i zdroji, to není významný úspěch. Neymar si mezitím získal pověst hráče, který často chybí, zejména když PSG hraje venku proti slabším soupeřům, a během léta byl neustále spojován s návratem do Barcelony, avšak jednání nakonec ztroskotala.
Mistrovství světa ve fotbale 2014 mělo být jevištěm, na kterém měl Neymar předvést svůj mimořádný talent celému světu. Byl hlavní hvězdou domácího týmu Brazílie, který věřil, že je předurčen k tomu, aby na domácí půdě zvedl trofej. Ve čtvrtfinále proti Kolumbii však musel Neymar opustit hřiště na nosítkách a bez něj byla Brazílie v semifinále na domácí půdě ponižujícím způsobem poražena Německem 7:1.
Další zklamání přišlo na mistrovství světa 2018. Neymar pomohl své zemi postoupit do čtvrtfinále, ale tam byli vyřazeni Belgií 2:1. A když se Brazílie konečně opět stala vítězem, na letošním Copa América, Neymar musel kvůli zranění celý turnaj vynechat.
Virgil van Dijk
Virgil van Dijk byl zvolen evropským fotbalistou roku 2019 a patří mezi hlavní favority na zisk Zlatého míče v této sezóně. V současnosti je kapitánem nizozemské reprezentace a do popředí se dostal po přestupu do Liverpoolu ze Southamptonu za částku 75 milionů liber v lednu 2018.
Od svého příchodu na Anfield pomohl proměnit Liverpool v uchazeče o titul v Premier League i v Lize mistrů a byl nedílnou součástí týmu, který v červnu tohoto roku v Madridu získal šestý evropský titul po vítězství nad Tottenhamem, a to dvanáct měsíců poté, co ve finále podlehli Realu Madrid.
Je fyzicky zdatný, rychlý na hřišti, takticky vyspělý a vynikající při rozehrávce z hloubky pole, navíc je nadprůměrný ve vzduchu na obou koncích hřiště. Především však do týmů, za které hraje, přináší vůdcovství, klid a důvěru mezi spoluhráči.
Kariéru začal v rodném Nizozemsku v týmu Eredivisie Groningen, odkud v roce 2013 přestoupil do skotského Celticu. Během dvou plných sezón ve Skotsku dvakrát vyhrál titul ve skotské Premier League, jednou Ligový pohár a dvakrát po sobě byl zařazen do Týmu roku PFA Scotland. V září 2015 přestoupil do Southamptonu za částku 13 milionů liber, kde okamžitě zazářil, brzy se stal kapitánem týmu a byl zvolen hráčem sezóny 2015–2016.
Právě od svého působení v Liverpoolu však skutečně rozkvetl a pomohl proměnit tým z účastníka první čtyřky v vážného uchazeče o největší fotbalové pocty. Na uznání jeho výkonů v minulé sezóně ho jak hráči Liverpoolu, tak fanoušci zvolili hráčem sezóny 2018–2019.
Výrazně ovlivnil také svou zemi, přestože svůj reprezentační debut si odbyl až v říjnu 2015. Když mu Ronald Koeman svěřil kapitánskou pásku, dovedl svůj tým do finále Ligy národů UEFA na začátku tohoto roku a přestože následně podlehli Portugalsku, byl zařazen do nejlepší jedenáctky turnaje.
To, co letos jeho úspěch ještě více osladí, bude, pokud se Liverpoolu po třiceti letech opět podaří získat titul v Premier League. Znamení jsou příznivá, protože tým vyhrál všech svých prvních osm zápasů, ale pokud se jim to skutečně podaří, van Dijk v tom pravděpodobně sehraje klíčovou roli.
